Společně s dalšími čtrnácti účastníky jsem prožil pět dní plných zajímavého programu. Získal jsem nové odborné a prezentační dovednosti, naučil se lépe spolupracovat v týmu pod časovým tlakem a vyzkoušel si také měření úhlového rozdělení toku vysokoenergetických částic sekundárního kosmického záření. Bylo skvělé setkat se s lidmi, kteří mají podobné zájmy, a poznat, na čem pracují ostatní týmy. Díky tomu jsem získal spoustu nových zkušeností a posunul se zase o krok dál.
Během mise jsem se seznámil nejen s dalšími zájemci o fyziku, ale spolupracoval jsem také s účastníky z jiných oborů. Společně jsme například navrhovali, stavěli a odpalovali rakety. Přitom jsme zkoumali různé parametry, které ovlivňují jejich let. Výsledky našich pozorování jsme následně představili formou posteru.
I když jsme měli často plné ruce práce a bádali někdy až do pozdních hodin, nechyběly ani chvíle odpočinku a zábavy. Patřilo k nim například společné vaření večeře, plnění úkolů v terénu nebo stavění věží ze špejlí.
Ve všech těchto aktivitách hrál důležitou roli tým. Koordinovat až patnáct lidí není jednoduché, zvlášť když člověk musí pracovat pod časovým tlakem, překonávat únavu a vystačit si s omezenými zdroji. Bylo proto důležité správně rozdělit úkoly, dobře spolu komunikovat a společně se domlouvat na dalším postupu.
Přestože jsem nakonec nebyl vybrán mezi pět členů finální posádky, kteří společně absolvují stohodinovou simulovanou misi, samotná přípravná mise pro mě byla skvělou zkušeností a nezapomenutelným zážitkem. Jsem rád, že jsem mohl být její součástí, poznat nové lidi a získat spoustu cenných zkušeností.
Letošní finální posádce držím palce, aby celou misi zvládla úspěšně a bezpečně, poradila si se všemi náročnými úkoly a především si toto jedinečné dobrodružství užila!


























